Kefalonie - toulky ostrovem 20.-31.8.2006

S Kefalonií jsme se letmo seznámili, když jsme si sem odskočili z Lefkady v roce 2001. Její přírodní krásy nás tehdy okouzlily. Po pěti letech se vracíme, abychom blíže poznali největší jónský ostrov.
Cesta začíná v Brně ve 4 hodiny ráno. Letíme nejprve na Zakynthos, kde zanecháme část osazenstva a nabereme ty, kteří už mají příjemný čas dovolené za sebou, až pak přijdeme na řadu my, dočasní Kefaloňané. Po východu slunce oceníme místa u okýnka na pravé straně letadla - pod námi se probouzí do nového dne Lefkada a Kefalonie, z ptačí perspektivy si prohlédneme pláže v Porosu a ve Skale.


Posedíme v letadle na Zakynthosu, odstartujeme a za patnáct minut už přistáváme poblíž Argostoli. Vystupujeme, do tváře nám zavane horký a slaně vlhký vzduch a v duchu si říkáme: "Konečně po roce zase doma!".
Z letiště míříme na jihovýchod ostrova. Místo o krásách Kefalonie vyslechneme cestou zasvěcený výklad o výtečné řecké kuchyni a už jen z těch řečí přibereme pár kilo. Lenka, která nás provází, naprosto zapadá do pohodové řecké atmosféry, takže dobře naladěni někdy po deváté hodině ranní přijíždíme do Skaly.
Ubytováni jsme v horním konci Skaly v malém apartmánovém domě.

Po probdělé noci nám ani decibelový nářez v podání místních cikád nezabrání dohnat zameškaný spánek. Záhy si uvědomujeme, že nám cestovka zamlčela, že v ceně zájezdu máme i saunování - teplota vzduchu se pohybuje kolem 40°C ve stínu, na slunci stupnice našeho teploměru nestačí a zažíváme na vlastní kůži, co to je, koupat se ve vlastním potu.
Odpoledne nedočkavě vyrážíme na pláž. Dáváme přednost koupání bez plavek, proto hledáme místo za velkými kameny, kde má být podle internetu nuda pláž Spithi. Najdeme ji, ale přestože textilákům patří většina pláže ve Skale, přicházejí (mnozí zjevně kvůli čumendě) i do jediného místa, které nudistům zůstalo.

O kus dál velké cedule hlásají zákaz nudismu a v roce 2003 tady místní policie prováděla razie. Záběry z nich se objevily i v řecké televizi. Letos jsme vyrazili v hlavní sezónu a je to znát - kromě Angličanů Skalu okupují početné italské rodinky s jejich příslovečným temperamentem a sklonem k bordelářství. Proto je naším prvním pocitem mírné zklamání, přestože sama pláž je nádherná, moře průzračné a teploměr ve vodě ukazuje 27 až 28,5°C.
Rozpačité dojmy prvního dne jdeme zahladit dobrou večeří. Kousek od našeho apartmánového domu v boční uličce nám padne do oka taverna Apostoli - neváháme a vstupujeme.

Příjemné prostředí, výtečná kuchyně a milá obsluha se nám zalíbí natolik, že se tato taverna stane naší nejoblíbenější. Ochutnali jsme tady zatím nejlepší jehněčí kotlety a taky jehněčí dušené v citronové omáčce nebo třeba stifado.
Ani večer se vzduch příliš neosvěží a horké počasí vydrží ještě dva následující dny. Podle předpovědi má být 38 - 42°C ve stínu a my se přizpůsobíme - ráno koupání, dlouhá siesta, v podvečer koupání, večer v taverně nebo na balkóně s výhledem na moře. Zkouším navrhnout, že bychom udělali tentokrát velmi jednoduché video - písek, moře a proudy potu valící se po těle, ale návrh je zamítnut. Obzvlášť proto, že na další den hlásí ochlazení o celých 10°C a máme už zamluvenou motorku na příštích pět dní. Výlety jsme rozplánovali doma, večer proto jen chystáme výbavu a těšíme se na zážitky prvního dne na cestách. Ráno vyzvedáváme v půjčovně Yamahu Trailway 200 za 90 Eur (náhradou za enduro 125 a za jeho cenu).

Den první:  Skala - Sami - Agia Efimia - Myrtos - Assos - Fiskardo a zpět - celkem 172km
Po deváté vyrážíme směr Sami. Cesta vede přes letovisko Poros, které je od Skaly vzdáleno asi 12km. Tady poprvé vyřkneme oblíbené úsloví našeho pobytu, a sice "zlatá Skala". Po zhlédnutí úzkých oblázkových pláží v Porosu se nám reptálkům náhle zdá, že si pláž ve Skale zaslouží lepší ohodnocení. Naše náklonnost k domovské pláži bude ještě vzrůstat, až teprve na cestách po ostrově ji jaksepatří doceníme.
Z Porosu se cesta stáčí do vnitrozemí s překrásnými výhledy na masiv pohoří Aenos po levé straně.

Kromě několika foto+video zastávek uháníme přímo do Agia Efimie. Toto městečko leží v malebném zálivu a je oblíbeným kotvištěm jachet, takže my suchozemci máme na co koukat. Odtud už je to jen 8km k pláži Myrtos.
Být na Kefalonii a nevidět Myrtos by bylo smrtelným hříchem. Jízda po silnici vysoko nad proslulou pláží je úžasným zážitkem a pohledy na útesy západního pobřeží spadající do blankytného moře jsou nezapomenutelné. Kvůli příznivému dopolednímu slunci děláme další z foto+video zastávek, ale samotnou pláž si necháváme až na odpoledne.

Na severu ostrova na nás čeká Fiskardo, jediné městečko, které neponičilo katastrofální zemětřesení v roce 1953. Před lety jsme sem připluli z Lefkady, ale nebyl čas se projít po půvabné pobřežní promenádě. Nyní to napravujeme a spolu s námi neuvěřitelné davy turistů. Polední vedro si zpříjemňujeme ve stínu slunečníků salátem a ledovou kávou a plnými doušky nasáváme atmosféru jachetního přístavu.
Z Fiskarda míříme znovu na jih k Assosu, abychom si mohli odškrtnout další bod v itineráři - výstup k rozvalinám benátské pevnosti vypínající se na kopci nad malebným Assosem.

Sjíždíme serpentinami dolů až na úzkou šíji, kde je parkoviště, a oceňujeme výhodu motorky, se kterou se vmáčkneme všude, zatímco auto není kam zaparkovat. Za chvíli stoupáme prašnou cestou k pevnosti, přitom nás míjejí ti pohodlnější, co jen profrčí autem sem a tam, takže přijdou o intenzívní vůni borovic a zpěv cikád, které spolu s krajinou dotvářejí neskutečně půvabnou kompozici.
Pár kilometrů na jih už na nás čeká Myrtos, sjíždíme 4km serpentin až na pláž a koupeme se ve vlnách, nohy nám přitom masírují nebo spíš masakrují přemílající se oblázky. Blankytně modrá voda má 26,5°C. S Myrtosem se v pozdním odpoledni loučíme na vyhlídce ze silnice. V dáli vybíhá do moře Assos a ještě o kus dál se rýsují hory Lefkady. A tady se projeví naše úchylka či jak to nazvat - prostě nevyléčitelně chronická lefkafilie. Přece není normální stát nad jednou z nejúchvatnějších pláží v Řecku na nádherné Kefalonii a přesto při pohledu do dálky cítit bodnutí u srdce a stesk po tom malém kousku země zvaném Lefkada. Raději sedáme rychle na motorku a hurá zpátky do Skaly.

Den druhý:  Skala - Argostoli  -  trajekt - Lixouri  -  Xi  -  Moni Kipoureon - Plati Ammos a zpět - celkem 124 km
Zatímco Lixouri a Xi jsme už jednou navštívili, zbylá místa budou překvapením tohoto dne. Cesta ze Skaly do Argostoli nám trvá asi hodinu, v přístavu se naloďujeme na trajekt, který co půl hodinu pendluje v zálivu mezi Argostoli a protilehlým Lixouri na poloostrově Palliki (1,50 Euro za osobu + 1 Eur za motorku). Zkrátíme si tím jízdu na motorce nejmíň o hodinu. Z Lixouri uháníme přímo na jih k pláži Xi.
Parkujeme u vstupu na pláž, nakoukneme ze schodů dolů a utrpíme šok - pláž se ztrácí v lese slunečníků a lehátek a v jediném volném koutě se válejí plastové odpadky a voda se nám zdá být špinavá. Přebrodíme se dál za útesy, jednou se vykoupeme a odjíždíme pryč. Ani se nám nechce hledat další podobné pláže lemující celý jih poloostrova Palliki.
Polední vedro přežijeme v jedné z mnoha kaváren na hlavním náměstí v Lixouri. Odtud pokračujeme na západní pobřeží poloostrova Palliki ke klášteru Moni Kipoureon.

Klášter stojí 90 metrů nad mořem s výhledy na útesy západního pobřeží. Jeho vzácné byzantské ikony jsme bohužel neshlédli, vstupní brána zůstala uzamčená.
Od Kipoureonu míříme na sever k nedaleké pláži Plati Ammos. Odbočku najdeme podle červeného nápisu a šipky namalované přímo na silnici. Na malém parkovišti odstavíme motorku a zvědavě nahlížíme za zídku parkoviště - NÁDHERA - pod útesy se skrývá fantastická pláž, slunečníky na ní vypadají jako malé tečky.

Ještě sestup po betonových schodech a jsme tady. Celé odpoledne se koupeme v křišťálově průzračném moři a na břehu obdivujeme drobné oblázky vyhlazené do vysokého lesku. Nechce se nám odcházet, ale máme před sebou ještě kus cesty. Šplháme do schodů a stále se ohlížíme za touto dokonalou pláží. Vracíme se do Lixouri jinou cestou přes kouzelnou vesničku Kaminarata. Domky jsou rozesety v úbočí svahu a otevírá se odtud panoramatický výhled na Lixouri, argostolský záliv i pohoří Aenos. V Lixouri trajekt právě přijíždí do přístavu, takže za nějakých dvacet minut už vystupujeme v Argostoli a odjíždíme do Skaly. Nejhorší a nejlepší zážitek naší dovolené se nám tak vtěsnaly do jediného dne!

Den třetí: Skala - pohoří Aenos - údolí Omala - klášter Agios Gerassimos - defekt - Argostoli - návrat do Skaly - celkem 116 km
Ráno se nebe barví sytou modří, je čas vyrazit od moře do hor. Podle mapy má celým hřebenem Aenosu procházet šotolinová cesta, kterou bychom rádi projeli od východu k západu. Za Porosem vjíždíme do vnitrozemí a cesta stoupá do vesnic Xenopoulo a Kapandriti. Nad nimi už má být nezpevněná cesta do pohoří Aenos - ovšem těch je tady jako máku, jedna horší než druhá, těžko říct, která je ta správná. Nakonec usoudíme, že se do hor vydáme raději ze západní strany.

Vjedeme do vesnice Andriolata. Šipka nás navede na správný směr do Agios Nikolaos. Jak to tak bývá, asfalt hned za vesnicí končí a mění se v prašnou cestu. Tuto propojku můžeme vřele doporučit všem vyznavačům adrenalinu, cesta se pěkně svažuje v serpentinách a postupně se prach mění v ostré kameny a suť. Zuby drnčí při každém nadskočení a v duchu vzývám kefalonská božstva, ať jsou k nám milostivá. Cesta se zdá být nekonečná a v závěru se z ní symbolicky otevírá pohled na malý hřbitov. Naštěstí už před sebou vidíme asfaltku u Agios Nikolaos. Zhluboka vydechneme a uháníme po ní až do vesnice Agios Eleftherios, kde nás směrovky navádějí na správnou cestu k Aenosu. Přijíždíme na rozcestí s čerstvě vyspraveným kostelíkem a malou kapličkou a taky stádem koz. Nadmořskou výšku máme slušnou, díváme se na údolí Omala v hloubce pod námi a vzdálený poloostrov Palliki. Po chvíli se asfaltová cesta mění na prašnou, vjíždíme do národního parku Aenos.
Kolem nás se objevují první jedle kefalonské. Ještě o kus dál motorku odstavujeme, chceme si bez hluku a rozvířeného prachu vychutnat výhledy, které se mezi majestátními jedlemi nabízejí. Kolem panuje božský klid a ovívá nás příjemně chladivý vzduch. Postupně se otevírají pohledy na jihozápadní pobřeží a Zakynthos, na opačné straně pak na Sami, Ithaku a Lefkadu. Cesta mírně stoupá až k vrcholu s vysílači, ale pozor - tohle ještě není nejvyšší hora Mega Soros. Od vysílačů se kvalita cesty opět prudce zhoršuje, takže jsme rádi, že jsme upustili od úmyslu celou ji projet. Asi tak patnáct minut od vysílačů dřevěná cedule a bílo-žluté plechové značky označují úzkou stezku, která začíná kdesi hluboko dole ve vesnici Digaleto a vede k nejvyššímu vrcholu pohoří Aenos.
Jsme tady úplně sami, doprovázejí nás nádherní motýli, sedající na kameny i odložený batoh. Chvíli zůstaneme v naději, že zahlédneme poslední stádo divoce žijících horských ponyů, ale ti na turisty nejsou zvědaví, vracíme se proto k motorce. Sjíždíme zpět na asfaltku směr Argostoli. Je to krásný úsek cesty s výhledy na údolí Omala, kam směřuje naše další cesta. Po výšlapu v horách nám ukrutně kručí v žaludku, zastavujeme v taverně Kronos ve vesnici Valsamata.
Dáváme si výborný zeleninový salát a džus, i když za tolik, co nás stojí celá večeře i s předkrmem a půllitrem domácího vína ve Skale, kde konkurence přece jen stláčí ceny dolů. Teď už se pohybujeme v údolí Omala plném vinic, zhruba uprostřed jej protíná absolutně rovný a široký kus cesty lemovaný alejí eukalyptů, cypřišů a dalších stromů, v polovině přerušený kruhovým objezdem s obřím platanem uprostřed, aby pak pokračoval až ke klášteru Agios Gerassimos.
Klášter je zasvěcen patronovi ostrova svatému Gerasimovi. Pocházel z aristokratické rodiny, strávil 12 let v Jeruzalémě, do údolí Omala přišel v roce 1560 a založil tady ženský klášter "Nový Jeruzalém". Byl učitelem a léčitelem a uměl hledat vodu. Vysadil několik platanů, které v klášteře a jeho okolí rostou dodnes a také studny z jeho časů stále fungují. Jeho ostatky jsou uchovávány v klášteře.
Nedaleko kláštera sídlí vinařský podnik Sineterismos Robolas Kefalonias. Jen jsme do něj nakoukli, rojily se tam davy turistů z autobusů, což nás odradilo od prohlídky. Nasedli jsme na motorku, popojeli ke kruhovému objezdu a začali pociťovat, že se něco děje, z motorky se náhle stal kluzák. Pohled dozadu vše vyjasnil - prázdná zadní pneumatika a v ní zapíchnutý hřebík.

Co teď - jet dál nešlo, zavolali jsme z budky u kláštera do půjčovny, jenomže tam ospale pípal pouze fax, zkusili jsme na mobil Lenku, vylíčili jí, kde se právě nacházíme a ta ochotně přislíbila pomoc. Dočkali jsme se za dvě a půl hodiny. Čas jsme si krátili jak se dá, třeba pozorováním, jak místní na rovné cestě ke klášteru zkouší jet naplno, co to dá, ale posvátný platan s úctou objíždějí. Ve čtvrt na devět večer konečně přijelo auto z půjčovny Sunbird. Sympatický chlapík mluvil jen řecky a na přívěsu měl buď skútr nebo kolo. Naše domluva rukama nohama byla složitá, nakonec jsme s ním odjeli do půjčovny v Argostoli a dostali jsme druhou motorku. Odzkoušeli jsme si noční jízdu do Skaly a docela utahaní zapadli do postele.

Den čtvrtý: Skala - Argostoli - pevnost Agios Georgios a zpět - celkem 86 km
Po pozdním návratu do Skaly jsme si trochu přispali a ráno nás překvapilo tmavými dešťovými mraky nad horami. Zamířili jsme důvěrně známou cestou po jižním pobřeží do hlavního města Argostoli.

Dokonce spadlo asi pět kapek a obloha získala dramatický temný nádech. Alespoň jsme se tolik nepekli v ulicích města. Prošli jsme si most Drepano vedoucí přes chráněnou lagunu Koutavos a dokončený v roce 1812 podle návrhu švýcarského inženýra de Bosseta. Asi v polovině stojí obelisk na památku stavitelům mostu. Podél pobřeží jsme projeli kolem přístavu až za město ke Katavothres,
mořským mlýnům, kde mořská voda vstupuje do podzemní soustavy, objevuje se v jeskyni Melissani a vytéká u Sami v oblasti Karavomilosu. Bezprostřední okolí je dost neutěšené, nezdržujeme se a jedeme dál až k majáku Agii Theodori nebo také Fanari v půli cesty mezi Argostoli a Lassi.
Ten se nám naopak zalíbil, zvlášť proto, že temně modrá obloha, moře a bílé sloupy majáku vytvářely nádherný kontrast. Od majáku se vracíme do argostolského přístavu.
Argostoli na nás udělalo dojem příjemného města, umocněný ještě tím, že v jednom z pouličních bufetů jsme slupli výtečný gyros a spláchli ho Mythosem. Nasyceni máme sílu k prohlídce moderní budovy divadla, pěší zóny, velkého náměstí i hlavní třídy lemované obrovskými palmami. Cestou ze Skaly do Argostoli jsme míjeli už několikrát kopec se zbytky pevnosti Agios Georgios
Teď přišla pravá chvíle na její návštěvu, jenže pevnost je otevřená denně kromě pondělka od 8.30 do 15 hodin a my se asi o půlhodinu opozdili. Smůla. Místo pevnosti navštívíme historický kostelík Agii Theodori kousek níž a vracíme se do Skaly. Chceme se mrknout na pláže Potomakia a Kaminia sousedící se Skalou, na které chodí klást vejce želvy caretta-caretta. Jenomže Kefalonie má pro nás v záloze další překvapení, bohužel smutné - údolí nad plážemi se celé utápí v dýmu a po úbočí se jako had plazí oheň. Navíc fouká silný vítr, proto hasičská auta nemají šanci. Brzy přilétají menší hasicí letadla.
Vzduch je prosycen štiplavým dýmem a až k nám vítr unáší kousky popele. Ve Skale je klid, jdeme se spláchnout po cestě na "naši" pláž. Odtud můžeme zblízka sledovat teď už i velká hasicí letadla, nabírající mořskou vodu a přelétající do sousední zátoky. Teprve ta oheň zvládnou, protože je vidíme odlétat zpět na pevninu.

Den pátý: Skala - Sami - Karavomilos - Melissani - Drogarati a zpět - celkem 111 km
Asi po hodině cesty parkujeme v Sami. Moderní město bylo s britskou pomocí vystavěno po roce 1953 na úpatí kopců Agios Fanentes a Kastro, kde kdysi stávalo antické město Same.

Tam se vybaveni popisem a mapkou z internetu chceme dostat. Líbila se nám fotka se zavěšeným zvonem a výhledem na záliv Sami a přesně stejný záběr chceme mít (popis cesty v angličtině
zde(http://www.walkingstories.com/story_details.cfm/story_ID/64/menu_ID/2/title/Circular_walk_from_Sami_to_Agios_Fanentes_Monastery,_Kefalonia,_Greece_) a
zde(http://kefhelm.tripod.com/2ndSiteNewLayout/kefalonia-thewaytogo/Samitoancientcitadelwalk.htm) Necháváme za sebou uličky Sami, procházíme kolem kostelíku se dvěma zvony a po chvíli začínáme stoupat do kopce. Přesně podle popisu jsou občas na kamenech červené a modré tečky, stezka vede ve stínu stromů a za nějakých patnáct minut stojíme u kostelíku Agios Fanentes a před ním je vytoužený zavěšený zvon.
Vedle nového kostelíku stojí pozůstatky starobylého kláštera Agios Fanentes a obvodové stěny akropole. O kousek níž si prohlédneme slabě patrné fresky ze 17. století na stěnách kostelíku Agios Nikolaos. Stezka pokračuje dál a dá se po ní dojít až k pláži Antisamos, tolik času ale nemáme. Ti, kteří nechtějí nebo nemohou jít pěšky, se k Agios Fanentes a Kastru dostanou lehce autem po prašné cestě. Po návratů dolů do města necháme motorku ještě trochu odpočívat a jdeme se kouknout na přístavní molo - je tam menší vojenská loď a taky jedna velká rybářská. Proběhneme pobřežní promenádu a pak už na motorce pokračujeme směr Antisamos. Zastavujeme na vyhlídce nad pláží, starší Ital švenkuje kamerou a jeho polovička nadšeně komentuje, zaslechnu jen útržky "Corelli" a "Nicolas Cage". Ano, je to pláž z filmu, kde byla usazena italská posádka. Nám pohled z vyhlídky úplně stačil, pláž nás nijak neoslnila. Otočili jsme motorku, projeli Sami a zastavili v nedalekém Karavomilosu.
U jezírka na břehu moře se poměrně silným proudem otáčí tentokrát čerstvě renovovaný mlýn, Nedaleko leží známá jeskyně Melissani. I když už jsme se jednou projeli na loďkách po jezírku, neváháme, platíme 5 Euro za osobu, abychom si krátkou plavbu užili znovu.
Je tady kupodivu málo lidí, naloďujeme se spolu se čtyřmi Italy a veslař se všech ptá, odkud jsme, nás vítá slovy "Ahoj, dobrý den". Během plavby ještě prohodí několikrát: "Dobrý?" a loučí se "Na shledanou." Pár mincí je poděkováním za nevšední zážitek. A když už jsme v tom poznávání kefalonského podzemí, popojedeme o kus dál ke krápníkové jeskyni Drogarati,
jedné z nejhezčích v Řecku, pyšnící se velkým dómem. Vstupné je 3 Eura na osobu. Jeskyně leží v hloubce 95 metrů a teplota je příjemných 18°C. Odpoledne chceme ještě stihnout koupání na "želví" pláži Potomakia pod hotelem Mounda, proto uháníme do Skaly. Nabalíme věci, vyjedeme ze Skaly k odbočce k hotelu Mounda, ale už cestou pociťujeme poměrně svěží vítr. Dole u pláže je vítr ještě silnější a protože písek je jemný, víří se ve vzduchu. O písečnou lázeň nemáme zájem, měníme proto plány a místo koupání vyjíždíme nad Skalu najít původní vesnici Skala, zničenou zemětřesením.
Šotolina stoupající stále do kopce nás k ní přivede. Kromě ruin domů jsou tady i zbrusu nové. Ze silnice se otevírá panoramatický výhled na Skalu, mys Mounda, želví pláže i Zakynthos, koupající se v měkkých barvách pozdně odpoledního slunce. Večer vracíme motorku do Sunbirdu.
Tím skončily naše moto výlety po ostrově. Kefalonie ale nabízí mnohem víc, než jsme stihli spatřit za pět dní cestách, alespoň máme důvod se sem opět vrátit.
Po zhruba 600 kilometrech na cestách jsou naše zadky pořádně vykodrcané a zasloužíme si trochu lenošení. Skoro jsme zapomněli, jak vypadá naše domovská pláž ve Skale. S koncem prázdnin nejméně polovina lidí zmizela a dopolední koupání nemá chybu - za kameny vládne komorní atmosféra, pravidelně se scházíme tři dvojice v úctyhodných rozestupech, co víc si přát.
A nezapomínáme ani na kulinářské požitky - ve Skale jsme kromě Apostoli večeřeli ještě ve dvou dalších tavernách, všechny byly v blízkosti našeho ubytování.

V Manolisu jsme odzkoušeli "mixed grill" pro dva, v taverně Sokrates nám chutnaly sardinky pečené v peci i kefalonský masový koláč a v levném Kebab Housu jsme si dali výborný kebab special pro dva.
Co říct na závěr - snad jen odpověď na nechtěně vyslechnutý povzdech zjevně otrávené Češky při pohledu na spokojené lidičky jednou večer v taverně: "No oni sem snad jezdí rádi!!!" ANO, stokrát ano, abychom na krátký čas unikli ze "systému", ucítili zase vzduch provoněný mořem a bylinkami, vykoupali se v průzračné vodě, naslouchali tichu hor nebo řeckým písním a pozastavili ten překotně pádící čas v uvolněné atmosféře řeckého léta....
Loučíme se s tebou, jónská krásko, Krásná Kefalonie, ať jsou bohové k tobě vlídní, a těšíme se na další setkání.

Toto jsou stránky věnované našim dovoleným ...

Kliknutím na jednotlivá spodní ouška zobrazíte daný cestopis.
© 2008 Lada   l   Webdesign: Studio U Potoka