Nejoblíbenějším místem naší dovolené se stal malý ostrov Lefkada, který je jedním ze sedmi ostrovů ležících v Jónském moři a na mapě leží jižně pod ostrovem Korfu. Nenašli jsme zde sice žádné významnější památky, kterými jsou proslulé jiné řecké ostrovy nebo pevninské Řecko, ale zato něco velmi cenného - klid, pěknou přírodu, nepřelidněné nádherné pláže a nejkrásnější modř vody, která by mohla právem konkurovat vodám Karibiku.

K ubytování jsme si vcelku náhodně z katalogu cestovní kanceláře vybrali letovisko Agios Nikitas, které bylo označeno jako místo ke strávení klidné a romantické dovolené. Katalog nelhal. Ve skutečnosti se jedná o malou vesnici na severozápadním pobřeží Lefkady, která má asi 120 stálých obyvatel a postupně se zde budují ubytovací kapacity pro návštěvníky. Dolů k moři a malé místní pláži vede poměrně úzká ulička, lemovaná obchody a tavernami, kam se večer soustřeďuje hlavní ruch. Nutno podotknout, že sem jezdí na dovolenou i hodně Řeků z pevniny. Zázemí pro náš pobyt jsme zde dvakrát našli v příjemném rodinném hotelu Kalypso, jehož předností byla nádherná vyhlídka z balkonů na celý záliv Agios Nikitas a při dobré viditelnosti i na řeckou pevninu. Poslední naše ubytování bylo v apartmánovém domě Verikios, kde jsme ocenili především soukromí na velké terase skryté před zraky zvědavců rozložitým olivovníkem, po kterém nás chodily navštěvovat místní kočky a loudit o kousek něčeho dobrého k snědku. Jsou totiž velmi vybíravé a kouskem chleba je jen tak neuspokojíte.

Pobyt v Agios Nikitas by asi nenadchnul příznivce dovolené v obrovských hotelích se švédskými stoly a bazény, organizovanou zábavou a množstvím nočních podniků, zato turisté, kteří dokáží ocenit krásu zdejší krajiny, jsou ochotni se pohybovat po blízkém či vzdáleném okolí pěšky, stopem, půjčeným skútrem nebo autem, jsou pak odměněni nezapomenutelnými zážitky. Největším z nich byla úplně první cesta k pláži Milos, která leží skryta za kopcem u Agios Nikitas. Vyjdete z Agios Nikitas pěšinou nahoru na kopec a pohled dolů Vám vezme dech. Chtě nechtě se musíte zastavit a dívat se dolů na dlouhou pláž, která se pod Vámi rozprostírá v celé své kráse. Pro ty pohodlnější jezdí na pláž Milos z Agios Nikitas lodní taxi a jak to tak vypadá, brzy tento kousek ráje pohltí masová turistika, protože se ve svahu nad pláží začalo s výstavbou příjezdové cesty. Zatím je prý pokračování stavby zakázáno, ale kdoví. Velkou předností pláže Milos je i to, že se zde dá koupat bez plavek, alespoň začátkem září, což v Řecku nebývá tak obvyklé a sami Řekové to nesou dosti nelibě a nudistické pláže nazývají "zátokami sviní". Každý si zde může najít svůj kousek soukromí, zatím se nikdy nestalo, že by tato úžasná pláž byla přelidněná, spíše naopak.

Další krásnou pláží, na kterou lze dojít bez problémů pěšky po silnici z Agios Nikitas asi za 35 minut, je pláž Pefkoulia. Její vzdálenější část za tavernou Jorelos a řadami lehátek a slunečníků k pronajmutí bývá opět nudistická a také koupání zde nikoho nezklame. A konečně poslední pláží, kam se z Nikitasu dá dostat pěšky, stopem, či místním autobusem, je pláž Kathisma. Nejprve musíte vystoupat kopec, v jehož svahu přilehlém k moři byla vybudována příjezdová cesta až k pláži. I tady platí, že pohled seshora je fascinující, zejména když trochu fouká vítr a moře hraje několika odstíny modři - od světle blankytné až po temně modrou. Tato pláž je z pláží západního pobřeží asi nejvíce civilizovaná, je zde několik taveren a stánků s občerstvením, sprchy a jiné vymoženosti. Pláž je ale hodně dlouhá a pokračuje ještě několika menšími zálivy směrem na jih, takže každý si zde bez problémů najde své místo.

Pokud člověk není právě plážovým povalečem, brzy jej stereotypní pobyt byť na sebekrásnějším místě začne nudit a nutí ho to zkoumat, jaký výlet by se dal podniknout . I my jsme lenošení na pláži vyměnili za cestování po celém ostrově a dokonce i ještě kus dál. Samotný ostrov se dá poznat třeba i za jeden den, vždyť na délku neměří víc jak 35 km a v nejširším místě má něco kolem 11 km. Ale není radno spěchat a lepší je rozložit si toulky ostrovem na více dní. Nejbližším cílem z Agios Nikitasu je hlavní město Lefkada. Tady nás již vícekrát zlákaly k procházce úzké uličky starého města s typickým koloritem, pěší zóna s tavernami a obchody nebo třeba přístav plný jachet. Ještě jednu zvláštnost má pro nás toto město - při každé jeho návštěvě jsme důkladně zmokli. Nedaleko hlavního města vede po uměle vybudované hrázi silnice spojující ostrov s pevninou. Odděleny jsou pouze zvedacím mostem. Vjezd na ostrov hlídá benátská pevnost Santa Mavra, postavená již někdy kolem roku 1300 na ochranu proti nájezdům pirátů. Zub času a četná zemětřesení způsobily, že dnes z ní zůstaly jen obranné hradby a střílny s děly.

Kolem hlavního města se rozprostírá rozsáhlá laguna, kterou obtáčí úzká silnice. Ta nás přivedla až k pláži Gyra s pozůstatky větrných mlýnů. Stojí skutečně na vhodném místě, vítr zde fouká asi pořád. Ještě dál pokračuje pláž Agios Ioannis a za ní se nám až při naší druhé návštěvě podařilo najít malý kostelík Agios Ioannis Antzousis, kde se prý cestou do Říma zastavil a kázal svatý Pavel. Když se vrátíme po silnici kousek zpět, narazíme na odbočku do Frini, malebné vesničky v kopci s panoramatickým výhledem na lagunu a pláž Gyru, a ještě o kus výš vede cesta ke klášteru Panaghia Faneromeni. Uvnitř najdeme příjemnou rajskou zahradu a vůbec celý areál působí velmi přívětivě a stojí určitě za návštěvu.

Bezesporu nejkrásnější částí ostrova je celé západní pobřeží, na kterém lze najít nádherné dlouhé písčito-oblázkové pláže schoulené pod vysokými a strmými skalními útesy. Nevede k nim ale žádná pobřežní magistrála, naopak, cesta z Agios Nikitas stoupá do hor a prochází vnitrozemím s mnoha vesničkami rozesetými v horách. Slyšet je cinkání zvonců koz a ovcí a všude lze najít malé včelí úly a při cestě také stánky s vynikajícím místním medem, domácím olejem a vínem. Nikdy nezapomeneme na krátkou zastávku ve vesnici Kalamitsi u vyhlídkové terasy, odkud je krásný výhled na Kathismu, Agios Nikitas a Pefkoulii. Pak pokračujeme vnitrozemím cestou dále na jih, kde se cesta přiblíží k pobřeží a nabízí úžasnou vyhlídku na pláž Egremni hluboko dole pod skalami, omývanou až neskutečně modrou vodou. Odtud už cesta vede na nejjižnější výběžek ostrova s majákem. Mys Doukato nebo také Lefkatas dal jméno celému ostrovu, takto si ho pojmenovali námořníci podle bílé barvy zdejších skal vybíhajících z moře. Řecky lefkos znamená bílý. K mysu se rovněž váže legenda, podle které zde skokem z útesu do moře spáchala sebevraždu antická básnířka Sapfó kvůli neopětované lásce. Při pohledu od majáku se jižně od nás z vody zdvihají kopce a hory sousedních ostrovů Ithaky a Kefalonie. Po krátkém odpočinku se vracíme zpět, abychom navštívili ony proslulé pláže, kterými se může Lefkada oprávněně pyšnit.

Cestu od majáku si krátíme po šotolině, směřující k Porto Katsiki. Otevře se před námi úchvatný pohled na západní pobřeží. Za chvíli již vidíme pod sebou Porto Katsiki a sjíždíme dolů na parkoviště nad pláží. Tato pláž údajně získala několik ocenění, podle některých je to osmá nejkrásnější pláž světa, podle asociace amerických cestovních kanceláří byla vyhlášena pláží roku, a to právem - příroda zde vytvořila překrásnou scenérii ze zářivě bílého skalního masivu, jemného žlutého písku a syté modře vody. Při jednom z větších zemětřesení se utrhnul kus skalního útesu a zasypal část pláže. Jedinou nevýhodou bývá velký příliv turistů na tuto pláž právě pro její proslulost, proto za koupáním raději jedeme dále až na pláž Egremni. Už sama cesta dolů k pláži stojí za námahu. Vysoko nad ní nejprve vede šotolina k malému parkovišti, občas se mezi stromy otevírají průhledy dolů na pláž a také na jihozápad směrem k Porto Katsiki. Od parkoviště a stánku s občerstvením vedou k pláži betonové schody - jejich počet se každou sezónu mění podle toho, kolik jich zimní bouře a zemětřesení stačí strhnout a jak je místní znovu dobudují. Naposled jsme se dopočítali 345 schodů. Část pláže pokrývají velké kameny, vytvářející intimní zákoutí. Odhadujeme, že je zde asi tak třicet lidí na pláži táhnoucí se více jak kilometr. Nádhera! Nejprve se vykoupeme v blankytném moři a pak ve vlastním potu, když stoupáme zpět nahoru k parkovišti.

Čeká nás ještě poslední pláž v této části ostrova - Gialos. Z vesnice Athani k ní vede nejprve vcelku romantická cesta olivovým hájem, která se brzy změní v serpentiny spadající až dolů k samotné pláži. Stejně jako u Egremni i zde poněkud horší dostupnost chrání pláž před návaly turistů, a tak možná někde v dáli zahlédnete slunečník a jinak máte báječný pocit, že tato pláž patří jen vám. Na jeden den bylo zážitků až nad hlavu, proto vzhůru do vnitrozemí a zpět do Agios Nikitas.

Dalším tipem pro cestování po ostrově může být návštěva letoviska Vassiliki a příjemných oblázkových pláží v jeho okolí. Samotné Vassiliki leží v široké a hluboké zátoce, kterou si oblíbili pro příznivé podmínky zejména surfaři. Letovisko nabízí vše, co patří ke zpříjemnění pobytu - řadu taveren podél nábřeží, nespočetné množství obchůdků a pěkné ubytování v apartmánových domech. Pěšky nebo lodí z Vassiliki je dostupná proslulá pláž Agiofili. Zářivě bílé oblázky zde lemují průzračné moře, a tak jedinou vadou na kráse je pouze značné množství lidí, k nimž přibývají ještě turisté z pravidelných okružních lodních výletů. Mnohem klidnější je malá pláž Kasrtri v sousední zátoce Ammousa. Známá a vyhledávaná je rovněž oblázková pláž Mikros Gialos, ležící ve stejnojmenné zátoce u vesnice Poros.

V blízkosti Vassiliki se na poměrně velké ploše rozprostírá úrodná rovina a za ní se již vypíná pohoří Stavrota dosahující výšky více než 1000 m n.m. Tomu nemůžeme odolat a na skútru stoupáme serpentinami z Vassiliki přes vesnice Syvros a Agios Ilias ke kapličce, odkud se otevírá výhled na celé jižní pobřeží Lefkady. Od kapličky nás šotolina vyvádí až úplně nahoru, kde nás čeká překvapení v podobě asi nejkvalitnější silnice na Lefkadě, vybudovala ji zde armáda ke svým zařízením, umístěným v tomto pohoří. Silnice obtáčí obdělávaná pole a vinice rozeseté na zdejší náhorní plošině a přivádí nás nejprve k poutnímu kostelíku Agios Donatos, a pak dále až ke kamenolomu, kde končí asfalt a začíná opět terénní jízda na druhý nejvyšší vrchol Stavroty - Agios Ilias (1036 m n.m.) s kostelíkem Profitis Ilias. Všechny, kdo se sem dostanou, čeká za příznivé viditelnosti (nejlépe odpoledne) odměna v podobě panoramatického výhledu na celé východní pobřeží, přilehlé ostrůvky, řeckou pevninu a za velmi dobré viditelnosti dokonce i na 80km vzdálený ostrov Korfu. Zpět dolů k moři lze sjíždět několika cestami, my si vybíráme serpentiny vedoucí do vesnice Englouvi a dále do vesnice Karya, proslulé svými originálními výšivkami. Za návštěvu stojí i zdejší maličké muzeum. Průvodce nám dělá jeho majitel. Je to vlastně jeho rodný dům, kde žil s rodiči a šesti sourozenci. Interiér připomíná chalupy někdy z konce 19. století u nás, ale rodina majitele takto žila až do roku 1960 - v jedné velké místnosti bez elektřiny, s lampou na olej, nízkým stolem s lavicemi, kde všichni společně žili i spali. Jsou zde vystaveny výšivky Marie Stavrakis a jejích žáků, zhotovené zvláštním stehem tak, že líc i rub vypadají úplně stejně. Z Kayre pokračuje cesta přes vesnici Vafkeri, kolem polí, vinic, olivových hájů směrem na letovisko Nidri na východním pobřeží. Kousek nad Nidri u vesnice Rachi hledáme rokli Demossari s vodopádem a malým jezírkem. Toto místo bývá oblíbeným výletním cílem návštěvníků Nidri. To už je nedaleko, jen musíme ještě projet rozsáhlými citroníkovými a olivovými háji až k prvním domům. Nidri je největší letovisko na ostrově, určené hlavně milovníkům zábavy a rušného nočního života. Pláže jsou zde velmi úzké a koupání na rozdíl od všech ostatních míst Lefkady nic moc. Je zde také velký přístav pro jachty, vyplouvají odtud výletní lodě i pravidelné trajekty. Naproti Nidri leží poloostrov Agia Kyriaki, našli jsme zde hrob německého archeologa Dörpfelda, který byl Schliemannovým žákem, prováděl zde vykopávky a hledal důkazy pro své tvrzení, že právě Lefkada a nikoli sousední Ithaka byla Odysseovým domovem.

Na zdejší poměry pohodlnou a širokou cestou po východním pobřeží projíždíme směrem na sever dalšími letovisky Perigiali, Nikiana a Lygia přes hlavní město Lefkadu zpět do Agios Nikitas.

Na Meganissi trajekt připlouvá do zátoky Spilia, nad kterou leží vesnice Spartochori. Naším oblíbeným místem je vyhlídková terasa ve Spartochori, odkud je nádherný pohled na Lefkadu, a také úzké uličky i malý zastrčený kafenion, kde se vaří výtečná káva.

Ze Spartochori kopíruje silnice pobřeží a po ní přes malebné Vathi přijíždíme až na nejvýchodnější cíp ostrova Meganissi, k majáku a pláži Fanari. Je to idylické zákoutí s příjemným koupáním.

Do Nidri se vracíme ještě několikrát, abychom odtud podnikli výlety na sousední ostrovy. Naším oblíbeným cílem je ostrov Meganissi. Plavba z Nidri trvá asi jen 20 minut, objíždíme při ní ostrov Skorpios, který si koupil kdysi nejbohatší muž světa Onassis. Dvě nebo tři malé pláže tohoto ostrova jsou přístupny výletníkům, kteří si zaplatí okružní plavbu některou z výletních lodí po sousedních ostrovech a krátce se zastaví i tady, u ostrůvku tohoto slavného Řeka.

Ráno odjíždíme z Lixouri za dalším poznáváním krás ostrova. Nejprve na samý jih ostrova k pláži Xi. Pláž je písčitá a jemný písek má rezavě oranžovou barvu, dokonalým kontrastem k tomu jsou šedobílé skály ostře lemující tuto pláž v délce několika kilometrů. Ubytovacích kapacit je zde velmi málo, naštěstí, proto je tento ostrov rájem pro návštěvníky hledající klid a odpočinek. Odtud pokračujeme dále na severovýchod do přístavu Agia Efimia. Městečko je malebné, ale s koupáním v místě je to horší - několik malých oblázkových pláží, jinak je nutno mít nějaký dopravní prostředek a jezdit za koupáním jinam. K pláži Myrtos je to odtud 8 km.

Cesta z Agia Efimie se vine kolem pobřeží a zanedlouho nás přivádí k městu Sami. Kousek před ním odbočujeme k turistické atrakci ostrova - podzemnímu jezeru Melissani. Zaplatíme vstupné asi 3.200 drachem a sestupujeme do podzemí. Před námi se brzy objevuje proslulé jezírko se smíšenou sladko-slanou vodou, průzračnou, velmi studenou (asi 11°C), která díky slunci dopadajícímu na hladinu získává překrásné modrozelené zbarvení. Voda sem přitéká jeskynní soustavou v délce asi 17 km z druhé strany ostrova. Při zemětřesení se propadl strop jeskyně nad jezírkem, proto sem proniká sluneční svit a kouzlí ony úžasné barevné odstíny. Nastupujeme na loďku a místní lodivod nás krátce proveze po jezírku a přitom podává výklad zkomolenou směsicí jazyků, které je jen těžko rozumět.

 

Ale protože neradi dlouho zůstáváme na jednom místě, brzy startujeme skútr a jedeme na opačnou stranu ostrova k pláži Agios Ioannis. Jsme tady úplně sami, proti nám se zvedají strmé svahy ostrova Lefkady, voda je průzračná díky drobným oblázkům, jen občas projede kolem člun nebo plachetnice. Čas rychle utíká a blíží se hodina odjezdu trajektu, proto musíme zpět do Spartochori. Navečer vjíždíme do přístavu v Nidri, odtud je to ještě hodinka cesty do Agios Nikitas.

Při posledním pobytu na Lefkadě jsme se rozhodli vyjet si na vlastní pěst na dvoudenní výlet na Kefalonii. Trajekt odplouvá v 8.30 z Nidri. Přijíždíme do Nidri právě včas a nastupujeme na trajekt Kapitán Aristides. Přesně v 8.30 vyplouváme a můžeme se věnovat pozorování krás Jónských ostrovů. Proplouváme mezi Lefkadou a Meganissi a posléze necháváme náš domovský ostrov za sebou. Krátce přistáváme na Ithace v malém přístavu Frikes. Odtud pluje trajekt do přístavu Fiskardo na Kefalonii, kam se dostáváme o půl dvanácté. Fiskardo jako jediné místo na ostrově uniklo zkáze při ničivém zemětřesení v 50. letech, ostatní vesnice a města musela být nově vybudována.

Nasedáme na skútr a podél západního pobřeží jedem směrem na jih. V dáli vidíme Lefkadu. První zastávkou je Assos - malé městečko vystavěné v zátoce a na úzké šíji vybíhající do skalnatého ostrohu se zříceninou benátské pevnosti. Po krátké prohlídce odjíždíme na jih k pláži Myrtos. Cesta se klikatí vysoko nad pláží a pohled dolů člověku bere dech - je to údajně jedno z nejkrásnějších míst v Řecku. Dolů k pláži nás čekají ještě 4 kilometry serpentin. Pláž je písčito-oblázková a dost velká, takže návštěvníci jsou zde rozeseti v příjemných odstupech. Neodoláme a jeden krásný do kulata vyhlazený zářivě bílý oblázek si bereme na památku.

Ve tři odpoledne se zvedáme a jedeme dál cestou podél pobřeží, která nabízí fantastické výhledy. V podvečer vjíždíme do Lixouri, druhého největšího města na Kefalonii, abychom si našli ubytování. Je to trochu problém, obyvatelé Lixouri prý o turisty nemají příliš zájem. Nakonec se nám podaří sehnat ubytování v apartmánovém domě, kolem kterého jsme několikrát projeli a zavrhli jej pro jeho viditelnou zchátralost. Uvnitř nás ale čeká milé překvapení v podobě příjemného a čistého studia s koupelnou a kuchyňkou na chodbě. Spláchneme prach z cest a jedeme do města na večeři. Vybíráme si tavernu na nábřeží a ochutnáváme mečouna a parmice. Chvíli se procházíme večerním městem a podél přístavu. Na protější straně zálivu leží Argostoli, hlavní město Kefalonie.

Po prohlídce jedeme do Sami, trochu si prohlédneme město a jeho přístav a známou cestou se vracíme na sever na pláž Myrtos, abychom se zde ještě jednou vykoupali, než se vrátíme do Fiskarda.

Před odjezdem stihneme vyjít k majáku u Fiskarda a projít se po nábřeží. V dáli je vidět Lefkada. Pak přijíždí náš trajekt. Na moři sledujeme velký bouřkový mrak a přemýšlíme, jestli z Nidri do Nikitasu dojedeme za sucha. Měli jsme štěstí, liják se spustil ve chvíli, kdy jsme za sebou zavírali dveře v našem apartmánu.

Na skútru jsme během našeho posledního pobytu najezdili během 10 dní asi 900 km. Poslední dny dovolené proto rádi věnujeme odpočinku, slunění a koupání na překrásných plážích v okolí Agios Nikitas a procházkám do kopců a také, tak jako po celou dobu pobytu, ochutnávání místních specialit. Kromě dobře známého řeckého salátu a tzatziki zkoušíme různé předkrmy - smažené sýrové krokety, pečený lilek s rajčetem, feferonkou a sýrem, plněné vinné listy nebo salát z jiker. Z hlavních jídel pak ryby a kalamari, jehněčí skvěle upravené na různé způsoby, grilovaná masa, mousaku a papoutzaki neboli zapečený lilek plněný mletým masem, a mnohá další výtečná jídla. K tomu patří i řecká vína, kterých je zde nepřeberný výběr, a také řecká hudba a neodmyslitelné cikády za teplých letních večerů.

Co dodat víc - Lefkada je místem, kam se rádi budeme vracet, jak jen to bude možné. Kvůli přívětivým místním lidem, řeckému slunci probleskujícímu mezi stříbřitými listy olivovníků, čistému a průzračnému moři, chutnému jídlu a klidným chvílím, kdy čas jakoby se zastavil ....